Stále přemýšlím o tom jak ta deprese a úzkosti vlastně fungují. Co mě na tom nejvíc zaráží, že nedokážu říct, že by se mi to zlepšilo v konkrétních oblastech. Občas mám nějaký lepší chvilky, ale pak přijde znenadání okamžik, kdy se vše vrátí tam, kde to bylo.
Dneska už se mi z toho zase chtělo brečet. Bolí to. Moc to bolí. Přijdu si neschopnej ničeho. Přijdu si neschopnej žít. Změní se to někdy? Je to strašně vyčerpávající. Dřív jsem si asi nebyl vědom tý neschopnosti žití. V poslední době mám dojem, že mi všechno utíká pod rukama, jenže nemám sílu s těma rukama pohnout. Nebo spíš s nima nemohu pohnout. Co dělám špatně?
Rád bych něco udělal, ale když to alespoň zkusím, tak narazím.
