Zapomínání

V ty dny, kdy je mi líp si říkám, že je to fajn, že už brzo půjdu asi do práce. Vím, že se na to v práci těší. Já taky. Někdy. Někdy z toho mám obavy a někdy je mi z toho špatně. Taky v těch lepších dnech mi brzo otrne a začnu dělat věci, který nedělám když je mi blbě. A pak to přijde. V mém rozletu mě zabrzdí mé obvyklé problémy jako jsou úzkosti, a ne moc cokoliv udělat. Takže se zase zklidním a prožívám sebemrskačské období, kdy si vyčítám, že nejsem schopen cokoliv udělat. To je na tom to nejnáročnější. Ta bezmoc, že nemám energii na cokoliv.