Ikonický název tohoto článku může předurčovat jeho obsah. Nechám na Vás, abyste to zhodnotili.
Pomalu nám končí hektické období, které spustil konec rekonstrukce našeho 42+1. Většina přístrojů dostala zabrat. Některé po měsíčním odpočinku, jiné jako nově instalované. A všechny tento zátěžový test vydržely.
Co pomalu zmizelo je čas, který jsem měl na vsi sám pro sebe. Ten čas, kdy jsem třeba jen popíjel kávu na zahradě a poslouchal svoje myšlenky. Ten čas, kdy jsem se mohl ponořit do sebe sama. To mi doma chybí. Asi bych mohl jen tak vyrazit a bloumat v okolí našeho paláce, nebo vyject někam za město a odejít do lesa. Ale to není ono. Možná, že si to jen namlouvám, možná, že se toho bojím. Prostě mi to přijde složitější než na vsi. Ten klid mi bude chybět.
Přijdu si, že jsem na vsi bylo snazší odpoutat se od dění kolem a ponořit se do sebe. Tady jsem furt na něco napojen. Hluky okolí jsou pro mě překážkou.
Ten měsíc na vsi mi ukázal spousty nových věcí, některé jsem tušil, některé jsou pro mě nové. Na jednu stranu mi to chyby, na druhou stranu jsem rád, že jsem doma.
Asi si budu muset stanovit nějaký čas, kdy se odpoutám od okolního dění a budu jen sám se sebou, svými myšlenkami a Bohem.
