pátek 3. května 2019

Poetika

Pod rouškou nevšední tmy.
Nad ránem plavých citů.
Otvíráš nové dveře.
Dávno zavřené.

Skrze dávno známé tajemství.
Uvádíš nás nad ránem.
Pro bolest nesenou.
Na bedrech nás všech.

v
Štítky: ,

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

Udály se mnohé věci a jsem za to rád.

Je konec roku. To se většinou rekapituluje. Sice to bude znít jako klišé, ale taky se o to pokusím. Mám dojem, že tento rok byl plný zvra...

  • Sněhurčino zrcadlo
    Často se ptám sám sebe, proč vypadám, jak vypadám. Proč jsem tlustej a rozežranej? Proč nedokážu svoje chutě zkrotit? Co mám udělat, abych...
  • Kupředu, zpátky ni krok
    Po delším čase jsem opět usedl ke klávesnici a chci něco napsat.  Mám se dobře. Jsem sice unavenej, ale mám pocit, že mohu svobodně dýcha...