Rodina aneb ti v popředí

Uz nekolik dni premyslim nad udalostmi poslednich 12 mesicu. Byl to cas velkych zmen a velkych rozhodnuti. Pred rokem jsem nebyl schopen videt dal nez to co budu delat nasledujici hodinu. A tu hodinu jsem se snazil proste prezit. Byl to cas, kdy jsem byl obklopen tmou a chladem. Vubec mi nebylo do zpevu a muj zivot byl kazdodennim zalozpevem. V tehle chvilich me nejvic drzela rodina. Jak budejcka cast, tak plzenska. V prubehu roku jsem si uvedomil, jak jsou pro me vsichni dulezity. Daval jsem svemu okoli zabrat, ale oni to ustali a dokonce me poponesli dal. Jsem moc rad, ze jsem po letech opet nalezl nekrera pratelstvi a nektera jsme nove vybudovali. Dnes si kolikrat rikam proc to tak nemohlo byt driv. Nemohlo, prislo to v pravy cas. Dnes tu sedim a uzivam si ty pohody, kterou doma mame. Jsem vdecny za lidi, ktere okolo sebe mam. Jak rodinu, tak pratele. Sice jsem nektere v poslednim roce zanedbal, ale nebylo to schvalne. Takze chci podekovat vsem, kteri se podileli na mem zivote v poslednim roce. Diky Vam.