Vlastně
ani nevím proč chci začít blogovat. Možná je to moje vnitřní potřeba ventilace mého já.
Dopředu
upozorňuju, že se s pravopisem nekamarádím a píšu, jak si
to myslím. Každopádně chci napsat jak to začalo.
V
roce 2018 se mi událo několik věcí, který totálně převrátili
můj život několikrát vzhůru dokola. Potkalo mě dvojí úmrtí v
rodině, k tomu práce, která je docela náročná a nakonec konec
bakalářského studia. To vše ve věku, kdy chlap dosahuje největší
slávy.
Po
všech těhle kotrmelcích přišel okamžik, kdy mé tělo už
poněkolikáté volalo po zastavení. A já ho zase neposlouchal.
Furt byly věci co se musely udělat, stihnout, ….. Stále tu byli
lidé se kterými jsme ještě musel promluvit nebo je přesvědčit.
A vše najednou trvalo déle a déle. I když toto je sen mnoha mužů
:-) . Prostě jsem potřeboval odpočinek.
Má
lékařka – psychiatrička (Ale o tom někdy příště.) mě
postavila před hotovou věc: „Buď v nejbližších dnech
zkolabujete, nebo vám napíšu neschopenku." A jako každý, kdo si
myslí, že je nepostradatelný jsem odpověděl: „ Ano, napište
mi neschopenku, ale jen na 14 dní, to mi bude stačit.“ A tak jsem
šel s tím propisovacím papírem do práce s úmyslem 14ti denní
dovolené. A na cestu domů, jsem si přibalil pár spisů z práce,
abych se doma nenudil. Vždyť jsem byl v „poho“, potřebuju se
jen pořádně vyspat.
O tý potřebě se vyspat budu psát později.
