Otrávený chlípník

Dneska pojmu dvě témata najednou.

Jak jsem již zmiňoval, marodím víc jak pět měsíců. Je to dlouhá doba. Za tu dobu se některé věci změnili k lepšímu a naopak. Dneska jsem s paní doktorkou řešil, z jakého důvodu jsem ji neinformoval, že mi opět dělá problém spaní. Ne, že bych musel paní doktorku informovat o čemkoliv, ale máme nastavené informační toky. Cením si toho, že jí mohu psát maily a informovat ji o aktuálních problémech. 

A o tom, že zase nespím jsem jí nenapsal. Přemejšlel jsem proč. Chvíli mi trvalo, než jsem dospěl k závěru, že už to začíná být dlouhý a neměl jsem sílu
jí o tom informovat. Zdá se to být nekonečný boj s větrnými mlýny. Nebo boj s křivou zdí (někde to podložíš, aby ti to na druhým konci spadlo) a pod. S tím mě napadá, že to nemusí být ty akutní deprese nebo úzkosti, ale dlouhodobé vyčerpávající boje o každý milimetr duše, které nakonec člověka doženou k fatálním rozhodnutí. Deprese je mrcha, není vidět, a škodí jako největší záškodník. A zasahuje bez milosti i nejbližší okolí.

A druhé téma je možná trochu veselejší. Je jaro, slunce svítí atakdále a já jsem vždy zvědav co si ženy všechno neoblečou. A ony každoročně nezklamou :-)

A jako správný chlap pozoruju okolí(to mě učili na vojně). Někdy je to radost pohledět, ale někdy je to zatrest :-) Ale proč to říkám. Pokud vidím, že to třeba mé kolegyni sluší, tak jí to řeknu. Někdy jsem sice nazýván falešníkem, ale mě to neva. Rád ženám pochválím jejích vyzáž, obzvlášť, když jim to sluší a to i v církvi.

Takže kašleme na nějaký feministický reči a chvalme ženy. Pro ty feministky mám taky antisexistickou pochvalu - ten pytel od brambor od toho dezigůálu sis vybrala blbě. :-¨)