Rád si hraju. Rád hraju hry na pc, deskové hry, lepím a maluju modely. Rád s těma modelama svádím velkolepé bitvy. Jsem hračička. A většina mého hraní je závislá na ostatních lidech. Někdy mám nouzi a tak si hraju sám. Hraju sám na pc, deskové hry nebo jen lepím a maluju modely. Pak mohu nadávat pouze a jenom sám sobě, že jsem si hru pokazil.
A téměř pokaždý, když hraju deskovou hru sám mi přijde líto, že u toho stolu se mnou nesedí ještě někdo jinej, kdo by hrál se mnou. A tak se zase těším, až se setkám se svými souputníky a společně si zahrajeme nějakou deskovou hru.
A co z toho plyne? Někdy je potřeba být sám, abysme si vážili ostatních a naopak, někdy je potřeba být ve společnosti, abysme si vážili samoty. Tý samoty, kterou využijeme ke zklidnění a ztišení sebe sama. V takovýchto chvílích pak můžeme zaslechnout i ty nejniternější pocity vlastního bytí. Ty, které se nederou napovrch jako první, ale jsou tam v koutku duše a často je přehlížíme.
Ten čas, kdy mohu takto být sám se sebou považuji za nejcennější okamžiky života.
