Nastal čas toho na co mnozí čekají každý rok. Dovolená u moře.
Plácli jsme se přes kapsu a vyrazili jsme si k moři. Musím uznat, že to bylo úžasný. Na to jak jsem se toho bál to bylo super. Naštěstí jsme letěli v termínu, kdy ještě naplno nezačala turistická sezona a tak v našem resortu nebylo úplně narváno.
Počasí bylo tak akorát, moře bylo krásně teplé.
Co se týče mě, tak jsem si musel nastavit nějakej režim, aby mi z toho nehouklo. Takže jsem střídal pobyty na pláži s pobyty na pokoji. Dokonce jsem zvládal větší davy lidí, z toho mám obrovskou radost.
Jediný co mě pořádně rozhodilo, byly kontroly na letišti. Z těch jsem byl pěkně vynervenej.
Musím uznat, že se mi po tom místu stýská. Dokonce jsem dospěl k dojmu, že to byl opravdu balzám na duši, který jsem vlastně ani neočekával.
Posunuju se pomaloučku dopředu a ty krůčky začínají být vidět. Mám z toho radost. Konečně mám pocit, že se opět stávám normálním člověkem. A začínám narážet na limity vlastní osobnosti. Tak si říkám, jestli nenastává čas oprášení toho Marka, který je mému okolí znám.
Díky Bohu za to.
