Někdy v dospívání jsem přišel na to, že mám bráchu. Staršího. A od tý doby přemejšlím o společným setkání. Vždycky jsem chtěl staršího bráchu. Abych v něm měl oporu. Mohl mě učit plivat do dálky, dělat rošťárny apod.
Dneska se mi o něm zdálo.
Vím kdo to je, mám na něj dokonce kontakt, ale netuším jestli je správný se s ním setkat a říct mu to. Netuším jestli to ví. Mám strach z odmítnutí, z toho, že bych ho naštval, možná i z nukleární katastrofy.
Možná, že to ví taky.
